mG
mG

Zrovna jsem narazil na jeden z mnoha tisíců, možná i miliónů článků a postů a vyprávění o tom, jak se český pár nebo prostě Češi nebo lidé jiné národnosti přestěhovali do Vancouveru a jak se jim tu líbí, a že už byli na NHL, a že je to tu parádní, a že zažili strašně moc super nejvíc bohovských věcí a už jsou plní zážitků, viděli medvěda, šli na výleťoš do tama a jinama a opili se se skvělými spolubydlícími při oslavě čtrnáctých narozenin německého ovčáka po vořechotomii a tak dále a tak dále. Klasičtí sluníčkáři. A protože mi dnes nebylo dobře a protože je těchto článků přespříliš – vždyť i já přidávám pouze fotky z pěkných míst a popisuji pěkné zážitky – rozhodl jsem se vzít to krapátek z jiného soudku a napsat o tom, co nás tu štve, co nám chybí, a že tu nemají jen pěkná jezírka s horami, ale taky pěkný humusy, jako všude jinde.

Třeba dneska jsem začal číst knížku o tom, jak se vyšetřovaly vraždy desítek prostitutek ve východní části centra Vancouveru, které se staly na konci devadesátých let. Kromě toho, že to vyšetřování nejspíš hodně pokazili, protože mohli nalézt vraha mnohem dřív, tak chci především říct, že to je docela strašidelné se tam procházet. Hned kousek od největšího centra se nachází úplně jiný svět, kde se válí na ulicích bezdomovci, prý často mentálně postižení, o něž se nikdo nedokáže postarat, po ulicích chodí nejzvláštnější individua. Prý v devadesátých letech šlo při procházení východním Downtownem slyšet neutuchající mumlání: „Up? Or Down?“ V překladu znamenající: „Kokain? Nebo heroin?“ Musím tam někdy zajít a nastražit uši. Tak to jenom taková vsuvka, že zdaleka ne celý Vancouver je pěkňoučké město. Ti bezdomovci se neválí jen v této části centra, ale potkáte je všude po centru ve velkém množství. Třeba na Granville street, která je hlavní ulicí centra (prý byla v minulosti nejvíc světélkující ulicí na světe – neony a tak), leží bezdomovci ve větších skupinách hned vedle barů a luxusních obchodů a nikdo to moc neřeší. Prý se do Vancouveru stěhují bezdomovci z jiných částí Kanady, protože jsou tu nejmírnější zimy. Zároveň se tu kumuluje obyvatelstvo Britské Kolumbie, a to např. tak, že lidé s nějakým mentálním nebo fyzickým postižením jdou na léčení do Vancouveru, ale z různých důvodů léčbu ukončí nebo zavřou léčebny a jelikož nejsou úplně schopní se sami o sebe postarat, skončí na ulici. Někteří lidi, kteří tu žijí, tvrdí, že to je chyba v systému, který se nedokáže o ty lidi postarat. Když jsem se jich na to zeptal, protože my na to nejsme moc zvyklí z Česka a Evropy, čekal jsem spíš, že budou nadávat na policii, že je nevyžene nebo tak, ale právě spíš ty bezdomovce litovali a říkali, že to je ostuda vlády, radních atd., že jich skončí tolik na ulici bez pomoci nebo asistence. O tom jsem ani neměl v plánu psát, ale je to docela zajímavé. Právě proto jsme byli docela zděšení, když jsme po příjezdu poprvé vystoupili v šest ráno z metra a potkali jsme právě tyto lidi při cestě na autobusové nádraží.

Na co bych si dál postěžoval? V zimě tu není sníh, vůbec.. a prší a prší. Ráno si člověk nemůže dát ke snídani rohlík se šunkou nebo samotný křupavý čerstvý rohlíček za dvě koruny. Cha, i za tři koruny bych si dal říct! Chleba s pořádnou kůrkou vážící přes kilo si tu člověk asi musí jedině upéct sám. Ty jejich trapné tousťáky za 5 doláčů jsou k smíchu. A v pekařství, vydřiduši jedni, chtějí 4 doláče za takový ten debilní nicnevážící chleba, který je další den jak guma. Pivo je drahé, ale můžeme se od nich učit, jak se dělají pěkné etikety, na které se můžu tak maximálně toužebně dívat v obchodě. Páreček v rohlíčku za deset KORUN zde patří do kapitol sci-fi, nemají rohlíky. Jsou tu úplní fašisti ohledně kouření. V novinách jsem zrovna četl, že nějaké sdružení prosazující omezování kouření (jinými slovy chudáci, kteří propadli do spárů antikuřácké lobby) chtějí na svém podzimním kongresu představit nové způsoby, jak vymýtit kouření: např. zakázat lidem narozeným po roce 2000 kouřit, a to plošně; nebo chtějí, aby se prodej kuřiva omezil jen na prodejny držící zvláštní licenci, takže by se cigarety nemohly prodávat v obyčejných potravinách. Chtěl jsem říct v trafikách, ale trafiky tu stejně vlastně nemají. Psy tu nemůžou do žádné kavárny, hospody, nikam. To neplatí pro asistenční psy. Nesmí se kouřit 6 metrů od vchodů do bytovek, restaurací, veřejných budov. Na horolezeckých umělých stěnách se tu vesměs (podle toho, co jsem slyšel) nesmí lézt na prvního, ale dovolí vám jen top-rope!?

Architektura tu taky stojí za starou bačkoru. Někdy to vypadá, jako by tu měli tři architekty, kteří vymysleli každý po jednom druhu baráku a ty rozestavěli po celém městě. I když musím být korektní a třeba stadión na fotbal je moc pěkný, když v noci svítí. Jezdit autobusem se tu jeví jako dobrý test trpělivosti. Za vše mluví skutečnost, že na kole se dostanu téměř všude rychleji než busem, a to i když jedu na kole daleko, třeba hodinu. Internet tu mají pomalý všude. A co mi hodně pije krev je stránka, na které se zjišťují spoje autobusů. S láskou vzpomínám na idos, kde mi najití šaliny trvalo tak minutu. Tady to zabere třeba deset minut, protože zastávky jsou očíslované, takže se musí hledat jejich číslo nebo hádat, jak je ta zastávka pojmenovaná v jejich systému. Neuhodnu to téměř nikdy napoprvé, takže musím hledat spoj odznovu. A nejhorší je asi to, že pokud chci hledat spoj v 10.00 a okolo 10.00 zrovna můj bus nejede, tak nemohu jednoduše najít další spoje, ale musím se vrátit na začátek a zadat nový čas a doufat, že jsem zrovna trefil správný. Prostě vyhledání spoje po městě se může protáhnout třeba na deset minut, a to mi přijde úplně neuvěřitelné. V supermarketech nemůžu najít smetanu na vaření.

A zrovna dneska jsem se bavil s kolegou s práce a shodli jsme se, že tu vlastně není žádná typicky kanadská kultura. To město je tak kosmopolitní a promíchané, že působí rozháraně nebo nevím, jak bych to popsal. Na jednu stranu je to skvělé, potkám tu lidi úplně odvšude – Afrika, Asie, Jižní Amerika, Austrálie. Na druhou stranu Nový rok tu slaví tak 55 % obyvatel v lednu a 45 % obyvatel v únoru, protože Čínani ho měli zrovna nedávno. Tím chci říct, že takový ten kulturní základ, který máme třeba v Česku téměř všichni stejný, tu moc neexistuje. Myslím, že toto je trochu specifické pro Vancouver, zatímco Toronto, Montreal nebo východ Kanady je více skutečně „kanadský“, jak jsem slyšel. Ale co je na tom obdivuhodné? Že to tady nikdo moc neprožívá. Všechny Konvičky, Zemani, Okamuři, Černoši nebo Chovanci by to tu měli hodně těžké, protože by je nikdo neposlouchal.

A teď jsem si všiml, že jsem nějak moc často napsal „zrovna dneska“. To je tím, že jsem tohlento psal asi ve třech různých dnech.