mG
mG

Zrovna jsme se vrátili z Havaje, a protože jsem sem samozřejmě jako správně průměrný blogr nic nenapsal, protože listopad a prosinec byly měsíce ze slabšího soudku, v nichž se toho neudálo zas tak nic moc zajímavého, tak teď nastala ta pravá chvíle něco sem přihodit, protože na Havaj se nejezdí každý rok. Nechce se mi přemýšlet nad strukturou textu ani nad pravopisnými chybami (mimochodem se mi zdá, že jak tu nemluvím tak často česky, tak se mi normálně zhoršuje čeština a hůř se mi artikuluje v češtině). Budu psát, jako bych se s někým bavil u piva. Je už tři čtvrti na devět večer, pomalu čas jít spát.

K samotnému tématu… TAK!!! Peníze jsou pro mnoho lidí zajímavé, začnu tedy rozpočtem. Letenky vyšly na nějakých 800 CAD pro dva zpáteční s Air Canada Rouge. Podle mě dobrá cena za šestihodinový let z Vanu do Kahului na Maui. Půjčení auta vypadalo strašlivě draze, nakonec nám zapomněli naúčtovat poplatek za mladého řidiče pod 25 let, který by dělal asi 110 USD za 11 dní. Na účtence máme 332 USD, ale zatím nám to nestrhli z účtu, byť účtenka říká, že ano. Tak třeba zapomenou navždy a budeme mít půjčení upa zadáčo. Jídlo na Maui je brutálně drahé, Míša může potvrdit, že jsem byl dost vykolejený, když za trošku lepší chleba než náš tousťák za dvacku chtějí 6 USD. Ještě dražší než v Kanadě a přitom jsme si říkali, že konečně při cestování nám bude vše připadat levnější, protože Kanada je hodně drahá země. Za jídlo jsme museli utratit dost, první půlku jsme docela šetřili a naše gastropárty byly spíš parodií. Jeden slabý chod bez trumfů, neměli jsme v bříšku jak v pokojíčku. Druhou půlku dovolené jsme se trochu víc rozjeli, dali jsme si pořádný burger, tacos, lokální rybu mahi-mahi na grilu, která byla vynikající. Ubytování je taky setsakramentsky drahé. Za hostel, kde se spí v oddělených pokojích pro holky a kluky po dvaceti chtěli, mám pocit, asi 100 USD za jednu noc pro dva. AirBnB taky taky drahé, že jsme nad tím ani neuvažovali. Kempů je na Maui jen pár. Mám pocit, že Američani to berou spíš jako atrakci a ne skutečný způsob, jak bydlet po celou dovolenou. Absolutně nevybavený kemp s docela nechutnými záchody a venkovní sprchou vycházel na 40 USD pro dva za noc. My jsme nakonec spali zrovna v tomto dvě noci za 20 USD, protože jsme jednou tam spali načerno a jednou nám to nějak naúčtovali blbě – chachá! Ušetřili jsme! (Radost z šetření z nás asi pobyt v Kanadě nevymaže). V NP Haleakala (dále jen „Halekala“) bylo tábořiště ZADARMO, ale platil se poplatek za vstup 15 USD na tři dny pro auto. Tam jsme strávili dvě noci.

Jinak jsme spali tak nějak různě. Nejvíc nocí jsme strávili u parkoviště, které jsem vyhlédl na street view před odjezdem. První noc jsme tam zajeli, jen asi 25 min z letiště. Spaní v autě nic moc teda, ale ráno se probudíme a zjišťujeme, že odtamtud je úžasný výhled na oceán a ostrov, a že to je nejvyhlášenější místo na pozorování Keporkaků (Plejtváků dlouhoploutvých), kteří tam migrují z Aljašky, měří cca 14-15 metrů a váží cca 25 tun. A hned první ráno jsme je viděli několik set metrů daleko od nás, jak se tam rochní ve vodě. Mohli jsme si odškrtnout „viděno“ u cenného zvířete v našem pomyslném zvířátkovém deníku. To ráno jsme šli dolů k pobřeží, abychom viděli velryby zblízka a našli jsme vhodné místo na stan, kde jsme nakonec strávili poslední 4 noci našeho pobytu. Žádný hluk od silnice, jen zvuky moře, zároveň parkoviště dvě minuty od místa, pěkný výhled. Začali jsme říkat tomuto místu „náš pokoj“.

Charakter této dovoleKlasická Havaj ne?né byl takový, že jsme během 11 dní najezdili 602 mil (solidní porcička – benzín je levný, najezdili jsme to za nějakých 55 USD), z toho víc jak půlku odjezdila bravurně Míša a často jsme chodili na takové krátké výlety, podle toho, kde jsme se zrovna ocitli. Často jsme zastavovali, abychom se šli někam podívat, nejčastěji na vodopád. Ještě k tomu řízení..všude opravené silnice, ale protože jde o hornatý ostrov, tak jsou extrémně zatáčkovité a úzké. Míša projela tam i zpět Hana highway, která na nějakých 34 mílích má prý okolo 1000 zatáček a jsou tam často úseky jen pro jedno auto. Fakt dobré! Největší výlet jsme udělali z vrcholu Halekaly, která má lehce přes 3000m.. prošli jsme jejím kráterem okolo několika menších kráterů zpět na silnici, která vede až na vrchol. Škoda. Takhle zprznit nejvyšší horu. Dá se tam dostat tak snadno, že tam jezdí spousta vorvaňů, hlavně na východ a západ slunce a to místo je do určité míry zničené. Stejně jako lanovka na Pico del Teide na Tenerife, tak Halekala highway na vrchol téhle sopky narušuje takové to kouzlo hory, toho místa. Dostanete certifikát, že jste úspěšně vyjeli autem nahoru a tak no. Vorvani nahoře před úsvitem vylezou v často v žabkách a kraťasech a vyfasují od průvodce deky a jdou si čupnout na vyhlídku a čekat na východ, vytáhnou mobil, udělají fotky východu slunce, pár selfíček a jedou dolů. Po východu jsme šli na ten výlet kráterem a odhaduji, že jsme patřili tak do 2 % lidí, co vyrazili se podívat dál než na vyhlídku. A ten kráter přitom stojí za to. Charakter krajiny se během 20 km, které jsme ušli, několikrát změnil. Prý je pěkné tam jít na noční výlet za úplňku a věřím, že to je krásné. Ještě víc máte pocit, že jste na jiné planetě.

Počasí? Přišel jednou déšť a to bylo zajímavé. Možná nejrychlejší start slejváku, co jsem zažil.. Vaříme špagety s omáčkou, pohodička, klídek. Vidíme hrozící mrak blízko nás, ale říkáme si, že najíst se stíháme a najednou začne kapat a asi tak během 5 vteřin lije jak z konve bez žádné předehry. I když jsme všechno sbalili do minuty, byli jsme pořádně promočení. Jinak u pobřeží okolo třiceti, často fouká, jsou vlny, na horách se drží víc mraky. Spali jsme dvakrát v 1600m a tam bylo v noci okolo 3 stupňů a přízemní mrazíky, na vrcholu v noci mrzlo, přes den ale klasicky horsky dokázalo být velké vedro i solidní zima, když se rozfoukalo nebo zapadlo slunce. Výhodou oproti Tenerife je to, že jsme tam byli v zimě, kdy tam je přeci jen o něco chladněji a deštivěji a tak jsme tam viděli spoustu vodopádů a dalo se tam koupat všude možně ve sladké vodě, v potůčkách, v bazénkách, pod vodopády. Přesně, co mám asi nejradši.

Mezi největší zážitky patří určitě šnorchlování. Nemůžu to moc porovnat s jinými místy, ale věřím, že na Maui to je opravdu super. Potkali jsme jednu želvu na pláži (obrovskou) a 4 želvy pod vodou, nejblíž jsme jim byli tak metr. Korály, hejna ryb, že jsme v nich mohli plavat, jak někde v přírodovědných dokumentech. Jsou tam i ježci, ale protože pláže jsou písečné, tak nedělají problém. Další věc, co jsem si užil hlavně já, byly vlny. Asi ani jednou nebyla hladina na pláži úplně klidná a občas to bylo docela divoké. Hodně surfařů a tak.

Všude jsou umístěny značky, které varují před smrtí – padající kamení, povodně, strmý svah, mělké jezírko atd. To vždycky povzbudí. Jednou jsme neviděli jen značku, ale i článek vystřižený z novin. Šli jsme zrovna na jeden vyhlášený výlet k vysokému vodopádu částečně skrz bambusový les a v článku stálo, že jedna turistka zemřela při koupání v jednom z přírodních bazénků, protože jí smetla blesková povodeň, která tam je podle všeho docela běžná. Všechny ty potůčky vedou z hor, kde je často úplně jiné počasí než níž a na cedulích byly i fotky, jak ty bazénky a vodopády vypadají při nízké hladině a při povodni a je to neuvěřitelný rozdíl. Prý to přichází během několika minut a při koupání je dobré si dávat velký pozor.

Shrnul bych to tak, že se tam dají dělat a vidět věci, co se v Evropě a jejím okolí jen tak nevidí, jako želvy, velryby, krátery sopek. Ale celkově mi Maui nevyšlo jako nějak extrémně zajímavější, než třeba Tenerife. Možná to je taky tím, že na Tenerife to bylo poprvé, kdy jsem byl geograficky úplně jinde. Pláže jsou tam opravdu pěkné, ale často s divokým oceánem, skoro všechny se světlým pískem, některé s černým. Ale možná úplně nejlepší koupání pro mě bylo v jeskyni s vodou zbarvenou do modra, kde podle staré legendy měla být zavražděna nějaká havajská princezna.

Ještě pár postřehů: Moc neameričanů se tam nepotká, Evropani hodně málo, slyšeli jsme češtinu jednou. Určitě to není super přeplněné turisty jako evropské ostrovy. Všude sice hodně aut, ale to protože tam nefunguje veřejná doprava. Pláže nikdy nebyly přeplněné jak na Korsice, Sardínii nebo Tenerife. Na spoustě populárních míst jsme se často ocitli sami. Je tam velký prostor pro stavění dalších resortů atd. Snad k tomu nedojde. Nemají tam žádné promenády!!! Hrůza. V těch turistických městech fungují jako místa pro večerní povyražení velká čtvercová parkoviště obklopená ze všech stran obchody a restauracemi. Žádné procházky po promenádě na pobřeží. V tomto ohledu zlatá Itálie, Francie, Španělsko atd. Je tam strašně moc golfových hřišť. I na silnici rovnající se naší dálnici nebyl rychlostí limit nikdy výš než 88km/hod. Často se tam nedalo jet podle předpisů, protože by nás předbíhaly i nehybné předměty a všichni tam rychlost porušovali. Pacifik byl teploučký. Vždycky se dalo najít parkování zadarmo, kromě NP, kde se platilo za vstup a v ceně bylo parkování. Chybí tam trochu ten nádech historie, který známe např. ze Středomoří a ty promenády. Nikde jsem ani nemohl praktikovat švihlou chůzi. Zmrzlinu jsme si nedali ani jednou!!!!!! Protože malá zmrzlina, která byla menší než jeden italský kopeček za 2 éčka stála minimálně 5 doláčů, a to jako fakt ne, to si dělají srandu?! Velká zmrzlina za stejnou cenu jako celé horké grilované kuře ze suprmárketu? Kam se poděla nějaká soudnost? :-)

Nic víc mě nenapadá. Nějaké fotky sem hodím někdy.