mG
mG

Tenhle týden ve středu jsem měl brigádku v Nordstromu. Nevím, jestli tenhle obchod je v Evropě nebo v USA, ale není pochyb o tom, že to je pořádně velká společnost provozující obchody s oblečením, botama, líčením a všema možnýma těmahle ptákovinama. V novinách jsem četl, že otevřením tohoto obchodu se dost zásadně zahýbá s trhem ve Vancouveru. A mohl jsem potkat Karolínu Kůrkovou, mrška ale byla asi jen na přehlídce přes ulici a nemrkla na mě na párty anebo jsem ji nepoznal.

Pracoval jsem jako zaměstnanec agentury, kde jsem se musel předtím ukázat a vyplnit různé formuláře. Aspoň jsem se podíval do mrakodrapu v centru města. Potom jsem se trochu obával, že když mi napsali, že si mám obléct černé kalhoty a černé formální boty (zářící) s černým páskem, tak že možná budou řešit, že mám spíš šedé kalhoty a šedé polotenisky s dvěma červenými tečkami, které nejsou určitě formální. Mé obavy se ale nepotvrdily. Pracoval jsem společně s ostatními brigádníky, kterých ten den pracovalo okolo 125 (!) a se zaměstnanci jedné cateringové společnosti. A co že to teda bylo vlastně? V pátek se plánovala otvíračka Nordstromu v tom nejvíc centrovitějším centru Vancouveru. A já pracoval ve středu na „Gala“ (kliknutím na odkaz jsem skoro vidět na videu:-), kterého se účastnilo prý 2000 pozvaných hostů, my brigádníci a všichni zaměstnanci obchodu, kterých tam mohlo být tak 100 třeba. Ten obchod je totiž třípatrový a prodávají se tam takové ty věci, co vypadají většinou úplně obyčejně, akorát stojí desetkrát víc. Výhodu toho obchodu vidím v tom, že tam jsou gauče a křesla, takže se tam člověk může posadit, dokud se tam hlavně ženské nevyřádí. Hrály tam nepřetržitě dvě kapely, které se pravidelně střídaly po dobu asi 5 nebo 6 hodin. A co mě hodně dostalo, byly živé figuríny místo těch umělých. Prostě tam na vyvýšeném místě stály dvě modelky a jeden model a každou půlhodinu se střídali s druhou trojicí po celý večer. Hosté měli všechno „zadarmo“ – museli si koupit vstupenku. Takže tam chodili pořád samozřejmě číšníci s tácy s pitím a s jídlem, byl tam bar atd. Já tam stál ještě s jedním klukem o takového vozíku či co, kde byly takové taštičky s nudlemi a moje náplň práce se vztahovala především k tomu, že jsem asi tak 156x (střízlivý odhad) řekl, že tyhle nudle jsou se zázvorem a arašídy, tyhle s kuřetem a tyhle s krevetami. Nordstromu si výslovně prý řekl, že tácy musí být stále co nejplnější, takže jakmile bylo na tácu jenom polovina nudlí, tak jsme museli běžet pro nový. V nejrušnější hodiny to ale bylo tak narvané, že se nedalo hnout a hlavně cestou z improvizované kuchyně mezi krabicemi s botami v zákoutích obchodu a mým slavným vozíkem mi hosté sežrali většinu nudlí a oficiálně jsme neměli absolutně vůbec povoleno přendávat z poloprázdných táců nudle na jiné poloprázdné tácy, abychom aspoň nějaké naplnili, protože to by vypadalo, jakože šetříme na hostech.. A co myslíte, že se stalo s tím zbytkem jídla na konci? Ano, dali jsme si trošku, ale jinak se všechno vyhazovalo do obrovských kýblů. Neuvěřitelně moc jídla zkrátka. Úklid byl docela otrava, bylo tam spousta věcí k úklidu, takže jsem skončil v půl jedné v noci. Ve středu jsem pracoval od 7, takže celkově jsem ten den pracoval nejdelší dobu v životě – 16 hodin. Někdy to není úplně posvícení. Během toho, co jsem tam postával a pozoroval živé figuríny usmívající se na hosty, kteří se s nimi fotili, na ženské, které si tam zkoušeli všemožné boty a líčení (samozřejmě tam byli zaměstnanci na zkušební líčení), na hosty, kteří do sebe cpali všechno to jídlo a pití, tak mě napadlo, jak je to úplně nádherně zhmotnění zlého kapitalismu, a že by to byl docela snadný cíl na nějaký teroristický čin. Byli tam všude možně sekuriťáci, ale třeba nás brigádníky nikdo pořádně nekontroloval.

Bylo docela zajímavé to vidět, jak se baví vyšší společnost – úplně stejně jako nižší společnost. V 10 hodin večer začali být někteří nalitější, sundali boty a začali tancovat před pódiem, kde hrála kapela. Ještě, že metro jezdí až do 1 v noci, dostal jsem se díky tomu ještě rozumně domů.

Předtím než to začalo, tak všichni ti vedoucí a superviseři nám pořád říkali, jak to bude fun! obsluhovat 2000 hostů – už jsem teda zažil zábavnější věci, ale nebylo to tak hrozné. Preferuju asi ale nějakou manuální brigádku. Není nad to bourat dřevěnou podlahu za 15 déček na hodinu, nikdo vám nebude říkat, ať se na tu podlahu usmíváte.